People change, a lot.

17. července 2015 v 22:01 | Andy
Lidé se mění. Neustále.

Já ani nevím, co je horší. Jestli to, že se někdo změní nebo, že si to sám neuvědomuje.
Představte si situaci. Někoho znáte už nějaký ten pátek. Toho člověka jste si oblíbili na základě toho, jaký byl, když jste ho poznali. Jak se k vám choval. Čas běžel a vy jste si žili svůj život, jehož součastí byla ta daná osoba. Po nějaké době jste si však všimli, že ne vše je jako dřív. Změnil se třeba přístup té osoby, možná i chování. Nebo se změnila celá. První, co uděláte je, že si to uvědomíte sami. Začnete vzpomínat, jak to bylo předtím. Další v pořadí bude snaha obeznámit tím danou osobu. Jenže, co se stane? Ona s vámi nesouhlasí. Řekne, že je vše, jako dřív. V horším případě se dozvíte, že jste se změnili vy. A co zamrzí víc?

Nechápejte mě špatně. Nechci tímhle říct, že by se ke mně ten daný člověk choval nějak zle, to vůbec. Jen to, že po čase zmizelo plno věcí a nějak se změnil. Tyhle věci většinou neuberou na tom, jak moc tu danou osobu máte v lásce, ale způsobí vám to určitý šrám na duši. Zní to skoro až dramaticky, ale je to tak. Ten šrám, který tam už byl způsobený někým jiným, ale postupně se zaplňoval tím, co vám dávala tahle osoba. Pocit štěstí a radosti. A jak to dokázala? Těmi drobnostmi, které tu už nejsou a o kterých si myslí, že jsou zbytečné.

Není přece moje chyba, že potřebuji pozornost. Líbí se mi prosté zprávy typu "Dobré ráno". Cítím se dobře, když je rád, že si se mnou může do noci psát, ačkoliv jsme spolu strávili celý den. Budu mu chybět už pár sekund po rozloučení. Zajímá ho i taková banalita jako je to, co během dne zrovna dělám. Nebude psát jen, když zrovna něco potřebuje nebo nemá nic lepšího na práci. Bude si se mnou rád povídat o čemkoliv tak, jako by to měla být naše poslední konverzace.

Možná jsem naivní, hloupá, kdo ví. Ale jedno vím jistě. Mrzí mě to. Někdo by mohl říct, na co si vlastně stěžuji. Jsou přece tací, kteří podvádí, využívají, lžou. Na druhou stranu, když ale máte kolem sebe osobu, která je skvělá, proč nemůžete požadovat to, co tu dříve bylo? Smutné je, že ve finále se dozvíte, že si v podstatě vymýšlíte, vše je jako dřív a vy pořád máte nějaký problém. Co dál?
Máte dvě možnosti. Pokračovat, nebo vyzkoušet něco nového. Já jsem kdysi četla zajímavý poznatek. Mnoho lidí má ve vztahu takových pěkných 80% - ovšem, ne pro každého dostačujících. Něco jim tam chybí - to máme těch zbývajících 20%. Logicky se začnou po těch chybějících procentech poohlížet. Ta po nějaké době u někoho objeví. Velmi často jdou za tím, co jim chybí. Možná se řídí i tím, že nové je vždy lepší. Začátky jsou vždycky krásné. Neuvědomí si ale, že zrovna vyměnili 80% za pouhých 20%. Nejsem žádný světový matematik, ale je jasné, že "výměna století" to zrovna nebyla. Často si to lidé uvědomí, ale bohužel pozdě. Poté pravděpodobně doufají, že se časem u té osoby třeba i vyskytnou další procenta a nebo najdou někoho, kdo bude mít vytoužených 100%. V mnoha případech nenajdou. Ironie osudu.

Upřímně teď ke konci ani nevím, kam mě myšlenky dostaly. Zda píši o změně lidí nebo o tom, co mi chybí. Leč, ono to možná souvisí. Ke konci bych chtěla napsat, že je potřeba si uvědomit, co v tom druhém máte. Je těžké nemít něco, co tu kdysi bylo a pro vás to svým způsobem bylo důležíté. Avšak, je potřeba umět jít dál a naučit se radovat i z jiných věcí. Například z toho, že je tu někdo, na kom vám záleží a komu na vás pravděpodobně také. Určitě by každý uměl vyjmenovat,co mu chybí, nebo kdo se v jeho životě změnil. Umění je být šťastný a spokojený s tím, co máte. Jinak ten život nebude stát za nic. Ale, to nejdůležitější na konec - neměnila bych. Protože pořád je to jedna z nejlepších věcí, co mě kdy potkala a za to asi nikdy nepřestanu být vděčná.

<3
 

Tuesday 14.7.2015

14. července 2015 v 19:16 | Andy
Vůbec mi nedalo práci si vzpomenpout, co je za den a vůbec, kolikátého je.

Koukám, že naposledy jsem psala v březnu. Jo, to jsem už pomalu začínala brečet, že ten rok je nekonečný a těch prázdnin se nikdy nedočkám. Nebyl. Prázdniny přišly a já si říkám, co z toho vlastně mám. Poslední měsíc ve škole vlastně pro mě ve škole moc nebyl. Sem tam nějaká nevolnost, nějaké zaspání, povinný cyklák a už jsem si kráčela pro ten papír, který mi stejně k ničemu není. Celý rok dřete, brečíte nad tím a pak stejně dostanete ten stejný papír jako všichni ostatní, jen se někde liší slovy "dobrý", "chvalitebný" apod. Mám - li alespoň zde být k sobě upřímná, tak zase tolik jsem nedřela. Ale brečela hodně, to jo. Hlavně při písemce - aneb proč jsem se to já kráva nenaučila.

Pro zajímavost jsem se chtěla podívat, co jsem dělala před rokem. Můžu s klidem říct, že to samé, co teď + nic. Ale kupodivu jsem čas od času něco na blog napsala. Každopádně nic o tom, co dělám. Možná bych mohla naspat, co dělám teď, abych se za rok tomu zase mohla vysmát, že pořád nic nedělám.
Tak tedy:
  • Jím. Vše, co mi přijde pod ruku.
  • Koukám na seriály. Pretty Little Liars, Orange is the new black.
  • Čtu. Girl Online.
  • Spím. Vždy, kdy to jde.
  • Štvu lidi. Nejlépe všechny.
  • Nic. Prostě na vše kašlu.
A co nedělám?
  • Neuklízím. Celkem mám ráda ten svůj chaos.
  • Nesháním si otázky ze zsv k maturitě.
  • Nekoupila jsem si učebnice.
  • Nečtu povinnou četbu.
  • Necestuji.
  • Nebloguji.
Pokud se poštěstí, třeba zase za pár let napíšu, jen tak pro sebe, abych se necítila tak špatně. I když, co komu nalhávám. Necítím. Ale nelíbí se mi, jak to tu zeje (je to vůbec slovo??) prázdnotou. Ostatně, jako můj život :D

💕

Friday 6.3.2015

6. března 2015 v 18:13 | Andy
Jestli někdo zavítal na tento blog, tak mi prosím pomyslně zatleskejte. Poslední článek v červenci a tenhle borec se ozval až teď..ale ozval!

Ani nevím, co vám napsat. Jindy bych oslavovala, že je pátek a teď bych brečela, protože to znamená, že mi končí jarňáky :D Je docela sranda, jak jsem si v tom červenci myslela, že třeťák bude skvělý. Že ho totálně ovládnu. Jo, ovládla jsem možná tak taháky z chemie. Je zvláštní, kolik věcí a lidí se za takovou dobu změní. Ne k lepšímu.

Bylo divný, chodit na všechy maturáky a říkat si, že příští rok bude můj. Ne, že bych letos byla na mnoha, protože jsem byla pryč. Je divný, jak jsem tvrdila, že se budu snažit a fakt hodně učit. Je divný, jak jsem si myslela, že některé věci můžou zůstat tak skvělé, jak byly. Nezůstaly.

Let Go
 


Den III. Napiš 30 zajímavých faktů o sobě

16. července 2014 v 11:47 | Andy
Joo, celkem blbě se píše 30 zajímavých faktů, když já jsem ta nejmíň zajímavá osoba ever.
Btw. Trochu jsem změnila zadání různých dnů, protože na některá témata jsem články už psala, tak to snad pochopíte :D

  1. Nesnáším, když někdo o sobě říká, že vypadá hrozně hnusně apod. a potom ho potkáte a ten někdo vypadá, jak kdyby zrovna šel z nějaké soutěže krásy.
  2. Jako malá jsem milovala koprovku a rajskou, teď to úplně nemám ráda.
  3. Pro příští rok jsem si ve škole vybrala semináře, které úplně nechci, takže je asi budu měnit.
  4. Jsem ta nejvíc závistivá osoba, která kdy mohla být. Jsem schopná vám závidět i to, že máte lépe utržený papír na písemku.
  5. Pořád chci strašně hubnout, ale na druhou stranu jeidné, co pro to dělám je, že jím samé čokolády a tak.
  6. Neustále si stěžuju na to, že jsem pořád doma, ale když mě někdo někam pozve, odmítnu.
  7. Nemyslím si, že jsem až tak hloupá, abych musela mít známky, co mám.
  8. Konečně jsem se vrátila k běhání, ale pochybuji, že mi to vydrží.
  9. Nedokážu si vést diář - vždycky si tam po chvíli přestanu psát a pak to dopisuji zpětně, aby se neřeklo.
  10. Pořád mám pocit, že nejsem "enought", že prostě "nejsem dost dobrá".
  11. Mám strach z nových věcí, lidí. Hrozně se bojím něco měnit. Hrozně se bojím, co bude.
  12. Hrozně moc bych chtěla jet s kamarády někam do ciziny, prostě takový trip.
  13. Strašně mě mrzí, že když chci třeba s někým někam jít, tak se vždycky musím ozvat jako první, nikdy nikdo nenapíše mě.
  14. Mám hrozně ráda svou třídu, ale přijde mi, že mě tam nikdo nebere - kromě Ann, se kterou jsme kamarádky, ale už od základky.
  15. Málokdy pusítm někoho k sobě do života, protože skoro vždycky to končí zklamáním.
  16. Z povinné četby mám přečtené 4 knížky z nějakých cca 20-30. Who knows.
  17. Od té doby, co jsem byla v tanečních jsem závislá na šatech. Pořád si nějaké musím kupovat.
  18. Úplně nemám ráda, když mi někdo dává dárky a tak. (Ale díky Ann za tričko :-* )
  19. Chtěla bych být dobrá v mnoha věcech, ale vždycky všechno schválně sabotuji.
  20. Pořád bych tak nějak chtěla mít s kamarády takovou tu skvělou nerozlučnou partu, která se bude často scházet, něco podnikat.
  21. Vůbec nedokážu mluvit anglicky. Když koukám na film, rozumím všemu, ale když mluvím, je to tragédie.
  22. Když jsme u těch jazyků - 6 let jsem se učila německy abych si v Německu neuměla koupit ani nic k jídlu.
  23. Když píšu, tak zaměňuji nechtěně slova jsme X jsem a spát X psát.
  24. Vůbec si nepřijdu jako někdo, komu by mělo být cca za čtvrt roku 18. Jsem strašný dítě.
  25. Každý rok si koupím do školy všechny učebnice, co jsou na seznamu, abych je mohla mít celý rok v šuplíku.
  26. S tátou se vídám jednou do měsíce vždycky cca na 2 hodiny.
  27. Přijde mi jednodušší smazat celé slovo, než opravit v tom slově jeden malý překlep.
  28. Kupuju si pořád nějaké sladkosti a tak nebo je dostávám od mamky, ale bojím se je sníst.
  29. Absolutně mě nebaví se sprchovat nebo si mýt vlasy. Ale don't worry, dělám to! :D
  30. Vymyslet 30 faktů mi trvalo skoro 20 minut.
Máme nějaký fakt stejný? :D

Den II. Jaký by jsi chtěla mít život za 10 let

13. července 2014 v 11:22 | Andy
Vite, on je celkem rozdíl mezi tím, co bych chtěla, co můžu mít a co mít budu :D Ale, tady to máte.

  • Chtěla bych mít vystudovanou VŠ -nejlépe medicínu
  • Chtěla bych mít dobrou práci, kde mě to bude bavit - zřejmě souvisí s tou medicínou
  • Chtěla bych mít velký dům - a v něm takovou tu "walk in closet"
  • Chtěla bych mít možná i rodinu - a nejvíc moc cute syna jménem Alex
  • Chtěla bych procestovat celý svět - a možná v nějaké té zemi zůstat
  • Chtěla bych mít dobré vztahy se svou rodinou - lepší, než jsou u nás teď
  • Chtěla bych mít možnost dělat cokoliv, co chci - třeba i sledovat hokej někde na MS
  • Chtěla bych, když si vzpomenu na tohle období, abych za těch 10 let nemusela ničeho litovat.
A co by jste chtěli za 10 let vy? :)

Den I. Tvůj momentální vztah/Jaké to je být single

11. července 2014 v 11:14 | Andy
Noo, teď jako nevím, jestli mám psát o obojím nebo si vybrat, heh :D I když zase, když bych s nikým nebyla, tak asi nemůžu psát o tom, jaký je můj momentální vztah. Ach ta logika, viď Andy.

Já jsem nikdy nebyla taková, že bych s někým nutně potřebovala být. Jo, řešila jsem kluky - asi až moc občas, ale tím to tak nějak vždycky končilo. Mám kolem sebe plno kamarádek, které mi pořád brečely, jak strašně s někým chtějí být a já to prostě nechápu :D Možná je to pouze mnou, že jsem taková, že hrozně ráda trávím čas sama a tak, ale úplně nechápu ty, kteří se dají s někým dohromady jen pro ten dobrý pocit "jsem zadáná". Tohle mi někdo prostě vysvětlete.

Neříkám, že jsem se s nikým nedala dohromady, to vůbec ne. Ono občas se zase najde někdo o kom si řeknete, že by to třeba za to stálo. A teď jsem přišla na to, že píšu úplně o něčem jiném, než jsem měla. Abych to, ale zkrátila. Já nemám problém s nikým nebýt, většinou spíš s někým být. Asi za to může moje sobecká narcistická povaha, která je ale doplněna o to, že si chvilkama absolutně nevěřím, a když nevěřím sobě, pak ani nikomu jinému. Paráda, co? :D

A jak to máte vy? :)

Friday 4.7.2014

4. července 2014 v 14:41 | Andy
Sliby chyby, right?

Já fakt nevím, co to mám ve zvyku slibovat něco, co v životě nemůžu splnit. Ano, před týdnem jsem tady hlásala velkolepý comeback a jak to dopadlo všichni víme. Každopádně mám inspiraci se vrátit, protože vím, o čem budu psát. U mé skvělé Ellie teď bude 30 denní challenge, která vypadá fakt dobře, tak jsem si říkala, že se taky zapojím. Ovšem, věříte mi natolik, že zvládnu během 30 dní psát každý den? Jsem na sebe celkem zvědavá. Už jsem si to tak trochu četla, ale vůbec nevím, co k některým dnům napíšu. Každopádně pro některé z vás to nebude nic nového.

Co se týče prázdnin, tak zatím to celkem jde. Teď jsem si vzpomněla, že bych měla dát nový design, ale zase tolik práce s tím. Achjo. Chtěla jsem číst knížky, ale to je tak, když žádná z nich není v knihovně. Proč, když se rozhodnu něco dělat, tak je všechno proti mě? Tell me. Jinak pro vás asi nemám nic zajímavého.
Napíšu vám jen jedno. Užívejte prázdnin a neseďte u blogu! :D
Summer has me like

Friday 27.6.2014

27. června 2014 v 12:36 | Andy
Není nad to i poslední den školy skoro přijít totálně pozdě - bod pro mě.

Nevěříte svým očím, že tu vidíte článek? Já tomu taky nevěřím. Už jsem ani nedoufala, ale zase, abych nepřeháněla. Prázdniny asi nejsou nejlepší období pro comeback, tím pádem nevím, zda by nebylo lepší se sem vrátit v září - co myslíte? V případě, že bych se vrátila mám v plánu nepsat jen o škole, což je docela paradox, protože zbytek článku je právě jen o škole. Jsem asi nepoučitelná :D

Anyway. Někdo by jsi mohl myslet, že za tu dobu, co jsem nenapsala se něco stalo, ale ono v podstatě nic - kvalitní život, huh? Nevím, jestli mé články měly pro někoho smysl, možná pro mě, ale tak píšu a to je hlavní. Dneska jsem obdržela ten papír, na který jsem čekala celý rok - just kidding. No, co vám budu povídat - můžete hádat. Pokud se tu najde nějaká naivní menšina, která třeba na zlomek vteřiny doufala v to, že jsem třeba nějaký matematický génius tak vás musím zklamat. Moje matematické dovednosti spočívají maximálně v tom, že si dokážu spočítat, kolik minut zbývá do konce hodiny, heh. Každopádně jsem se dostala do třetáku, takže prosím potlesk.

Každopádně mě zajímá, co si myslíte, mám se sem vrátit? A kam se chystáte na prázdniny?
👍

Thursday 27.2.2014

27. února 2014 v 19:36 | Andy
Jo, nový začátek chtěl prostě nový design. Aneb styď se, že jsi tu měla stále podzimní design.

Možná někoho napadlo, co se mnou bylo. No, nic. Jo, selhala jsem. Asi mi neuvěříte, že jsem během té doby napsala 2 články, které jsem nezveřejnila, protože mi přišly na nic. Ten jeden byl hrozně o ničem a v tom druhém jsem končila s blogem. No, neradujte se, jsem zpátky! Nevím, jak to teď bude s mým psaním, ale slibuji alespoň článek týdně. To zní pro začátek dobře ne? Berte to jako lákavou nabídku, která se prostě neodmítá.

Co se za tu dobu v mém životě stalo? Sledovala jsem olympiádu, truchlila jsem nad českým hokejem..A to doslova, dokonce jsem šla do školy v černé! Přidala jsem si na fb nejvíc roztomilého kluka, dokonce jsem mu 2x napsala a h**no z toho :D Nějak jsem došla k závěru, že když nic neudělám, nic se nestane. Ale, když něco udělám, v lepším případě se zase nic nestane a v tom horším to bude nějaký fail. Dále se mi pak zdají sny o tom, jak mám fotku s Tomášem Hertlem (nevím, jak moc fandíte hokeji) a on mi dal kaktus. Jo, prostě kaktus. No nic, jdu ještě užívat prázdnin.
Už jste měli prázdniny nebo vás čekají? Chyběla jsem vám? :D
Just Girly Things

Sunday 9.2.2014

9. února 2014 v 9:05 | Andy
Nikdy se nekoukej na změny v rozvrhu o víkendu. Zkazí ti to víkend.

Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem ve středu napsala, protože kdybych nenapsala, napsala bych až teď. Ve čtvrtek se nedělo nic zajímavého. Už se nám vrátila učitelka na čj, takže konec přebytečných hodin matiky navíc! Psali jsme z té chemie, jak jsem se na ní vykašlala a podle toho to nejspíše i tak dopadne. Odpoledne jsme šli koupit nějaké pití s sebou na maturák (fakt jen Colu :D ) a po cestě jsme potkali "Trenéra", kdo si na něj vzpomíná :D Když jsem přišla domů, měla jsem v plánu se podívat na nový díl PLL, ale nějak nebyl čas. Bylo potřeba udělat referát na zemák (na který jsem doufala, že už učitel dávno zapomněl - je na ty naše referáty nějak hrozně moc "nadržený" :D ). Takže jsem se na PLL podívala ve 3 ráno.

Pátek byl fajn, nebýt matiky místo dějáku. Why? Vůbec ten den, ale neutíkal. Hlavně angličtina, kterou jsme měli poslední hodinu byla snad nekonečná. Odpoledne do knihovny po stoletech pro knížky a pak se šlo k Ann. U ní jsme pekli koláč, snažili se z nás udělat něco, abychom vypadaly alespoň trochu, jako lidé a pak na maturáček. Potkala jsem tam až moc lidí, které jsem znala včetně "Trenéra" a nového cute kluka, ale tak o tom radši až jindy..Nebo nikdy :D
Jak jsem si užili víkend vy? :)
:D

Kam dál